České melouny

Přihlásit se Zaregistrovat se
Sponzor Stemelli

Cesnek.cz

Pěstování melounů v okrajových oblastech

Dnes už se pěstování melounů nevěnuji a asi ani v nejbližší budoucnosti nebudu. Zdá se ale, že se počet lidí, kteří mají toto pošetilé hobby rozrůstá, proto jsem se rozhodl napsat něco, co by ostatním mohlo aspoň trochu pomoci. Místo, kde jsem melouny pěstoval, má do ideálu daleko. Pozemek leží v nadmořské výšce 550 m na severní straně předhůří hor. Ze severní strany po zhruba 1 km přechází v rovinu, která je cca o 80 metrů níže. Tomu odpovídá i klima. Snad jediná výhoda je, že se příliš nevyskytují pozdní mrazíky. Půda je písčitá až kamenitá. Velmi chudá na obsah čehokoliv. Vrstva ornice je různá, ale téměř nikde nepřekračuje 30 cm. Podloží je žula nebo rula, díky čemuž je přirozené pH kolem 4,5. Kyselá půda je ideální pro výskyt houbových onemocnění. Nezbývá než vápnit. Asi nejlepší variantou je dolomitický vápenec. Obsahuje i hořčík, který je u nás rovněž nedostatkovým prvkem a i cena je vcelku přijatelná. Pohyblivost vápna v půdě není vysoká, ale pokud je půda písčitá, vyplavuje se také. Navíc mají takové půdy malou pufrační schopnost a pH má tendenci vracet se relativně rychle k původnímu. Za jeden rok, kdy se nevápní se svému původnímu pH přiblíží o 0,5. Stálý problém je verticilioza. Zkoušel jsem roubovat na různé podnože. Tykev fíkolistou, normální dýni Goliáš, Samuraj i Sprinter. Některá je lepší, jiná horší, ale zatím žádná se neukázala jako stoprocentní ochrana. Asi nejlepší se zdá být Sprinter. Od konce června nebo poloviny července je proti verticilioze potřeba stříkat až téměř do konce vegetace. Jakýkoliv postřik je kontroverzní, protože přestože funguje celá řada systemických fungicidů, problém je, že žádný z nich nemá registraci na melouny. Firmy se zdráhají říci, co na ně mají registrováno v zahraničí. Navíc verticiliozou trpí melouny tady, ale pokud se mi podařilo sehnat údaje ze Slovenska, nikdy se s tím nepotýkali. Nezbývá než improvizovat. Meloun je příbuzný okurce. Dával jsem přednost postřikům, které byly registrované na okurky. Ani s těmi ale člověk nevystačí. Většinou se dají každým přípravkem provést 2 nebo 3 postřiky a pak je třeba hledat jinou účinnou látku. Musel jsem proto používat i postřiky do obilí a podobně. Vcelku dobře funguje třeba Caramba. Těmi do obilí jsem začínal. Od prvního postřiku do sklizně obvykle uplyne více než 60 dní. Ochranná lhůta na obilí je 40 dní. To by snad mělo stačit. Vždy jsem se vyhýbal postřikům, které mají registraci jen na okrasné rostliny. Je velká šance, že nejsou dostatečně odbouratelné. Někdy je také možné najít si zahraniční verzi stránek výrobce postřiků a zkusit, co má registrované třeba ve Španělsku. Znovu ale upozorňuji, že žádný z postřiků u nás není registrovaný na melouny a každý stříká na svojí zodpovědnost. Na mnoha fotografiích je zde černání listů. Jednou je uvedeno, že je to choroba houbová, jindy se jedná o dílo svilušek. I u mě bylo černání od určitého data pravidlem. Stříkal jsem přípravkem Sulikol a maximální spokojenost. Zajímavé je, že se černání objevovalo mnohem dříve při pěstování pod netkanou textilií. Přikrytí země černou ani tak nehrálo roli, ale zakrytí rostlin bílou nástup černání podstatně urychlovalo. Sulikol již dnes nemá registraci. Náhradu jsem nezkoušel. Možná Kumulus nebo něco jiného na bázi síry. Předpěstování jsem dělal jako asi většina lidí doma za oknem. Meloun potřebuje na klíčení vyloženě teplo. Často jsem semena klíčil tak, že jsem je dal na topení do sklenice na několik vrstev ubrousku, utěrek nebo jiného savého papíru. Sklenici jsem podložil několika vrstvami novin, aby se semínka nepřehřívala ani když se topilo naplno a důkladně zalil. Částečně to řešilo problémy s klíčivostí osiva. Člověk pak zasel do květináčků jen ta semena, která opravdu klíčila. Sel jsem zhruba druhý týden v březnu, protože se ještě dostatečně topilo a když rostlinky povylezly ze země, našlo se vždy několik dní, kdy je bylo možné dát přes den do skleníku. Je to sice pracné, ale rostlinky se pak tak nevytahovaly a roubování bylo snazší. Rouboval jsem vždy tak, že jsem šikmo nařízl dýni i meloun, zasunul do sebe, sepnul skřipcem nebo omotal páskou na roubování okurek a zasadil je spolu do jednoho květináče. Po cca po 14 dnech jsem uříznul meloun od kořene a dýni nechal jen děložní lístky. Ty stačí odříznout třeba až za měsíc. S hloubkou sázení jsem si nedělal starosti. Když to tak vyšlo, klidně jsem zasadil jednu z rostlin o několik cm hlouběji, než původně byla. Nikdy jsem nezaznamenal problém. Před vytahováním rostlin ze země je důležité je pořádně zalít a tahat je co možná nejvíce s balem. Přesazení je pak snazší a nevadnou. Přesto jsem květináč dal vždy do plastového skleníčku, který se používá na předpěstování za oknem nebo jsem na květináč natáhl igelitový sáček s odstřiženým růžkem kvůli větrání. Ideální je, nechat rostliny srůstat doma nad topením. Značně to omezuje případné hnití. Nikdy jsem nepěstoval ve skleníku. Vždy na poli. Osvědčilo se, udělat něco jako řádek brambor, ale asi dvakrát větší. Spon pak podle výsadby, tedy něco kolem 2 m. Podle půdy se musí nechat trochu slehnout. Nejlepší je, aby několikrát zmokl nebo aby se několikrát trochu zalil. Na vrch jsem zasadil sazenice a pod ně dal černou fólii nebo textýlii. Přes rostliny pak bílou textýlii. Zeminu je možné před výsadbou dezinfikovat. Na Slovensku se kdysi údajně používala kombinace přípravků Dursban a Difonate. U nás nebyly k sehnání, a stejně je jejich účinek selektivní a všechny houby v půdě nezničí. Lze použít i dusíkaté vápno v dávce 100 g / 1m2. Takovouto desinfekci je vždy třeba provést s dostatečným předstihem. Citlivost podnoží nebo melounů může být různá. Vždy je třeba vyzkoušet snášenlivost konkrétního druhu na malém vzorku. Sázel jsem rostlinky, které byly dostatečně dlouhé, aby ležely. Jinak textilie často ulomila roub. Vzhledem k chudé půdě jsem během vegetace občas zaléval Kristalonem start ( modrý). Hodně to řeší problém s opadáváním květů. Některé odrůdy mají tendenci kvést v době, kdy ještě rostlina nemá ani metr. Jakmile jsem zjistil, že takhle malá nasazuje plody, odstranil jsem je. Brzdí to další růst. Podle velikosti rostliny je třeba regulovat počet plodů. Na jeden meloun jsem počítal cca 1,5 -2 m2 hustě porostlé plochy. To znamená, že byly na rostlině vždy jen 2 nebo 3 bobule. Tohle opatření má zásadní vliv na výslednou velikost plodů. Jakmile se plody přestaly zvětšovat, nechal jsem nasadit další. Do podzimu jsem takto sklidil téměř pravidelně 2 generace melounů. Pro většinu lidí je problém určení doby sklizně. Já jsem to bral tak, že při dobrém počasí jsem se začal o zralost zajímat zhruba po 3 týdnech od doby, kdy se plod přestal zvětšovat. Nezralý meloun o velikosti cca od 5 Kg výše při poklepů dutě zní. Jakmile uzraje, zní jinak. Asi jako když člověk napřed rozezní zvon ( nezralý) a pak srdce zvonu obalí látkou ( zralý). Jinak. Podle odrůdy je na melounu v místě, kde leží na zemi, žlutá skvrna a ta se při dozrání vybarví pěkně žlutě. U nezralého je bílá nebo jen slabě žlutá. Zralému melounu navíc uschne stopka. Možná jsou odrůdy, u kterých mají tahle pravidla své vyjímky, ale mně se tato kombinace zdála dostatečně spolehlivá. Meloun vypěstovaný u nás venku měl pevnější dužinu a celkově byl sladší než většina těch z obchodu. Pěstoval jsem odrůdy Lajko F1, Lajko II a Sugar baby. Nemohu říci, že by mezi nimi byly podstatné rozdíly. První sklizeň po polovině, ale spíše koncem srpna. U Lajka F1 se mi zdála být velmi dobrá afinita s tykví fíkolistou i Goliášem. Dnes už se dlouho nikde nedá sehnat.

Tento článek 3. 5. 2013 přidal uživatel Chemik.

Zpět na seznam článků
AutorNázorVloženo
Miroslav
návštěvník
no to nevím, třeba u mě vloni se stal nejlepším melounem právě tmavozelený meloun odrůdy Rosario - samozřejmě v podmínkách venku
Reagovat
05.05.13 08:02
vocho67
návštěvník
Asi to bude různé. Já jsem opravdu v obchodě už dlouho tmavě zelený neviděl. Proto si myslím, že jsou spíše na ústupu. I při vlastním pěstování jsou pruhované odrůdy vděčnější a až na jednu pokusnou vyjímku je nepěstuji. Takže pro Petra, tmavé nejsou náročnější na pěstování, pruhované jsou jen podle mě lepší.
Reagovat
04.05.13 23:24
Miroslav
návštěvník
třeba v tuto dobu v krámech jsou zásadně tmavozelené! ono jde taky o to jak daná odrůda má silnou slupku, jak se transportuje, jak dlouho vydrží apod...
Reagovat
04.05.13 22:31
Petr
návštěvník
Ptám se proto, protože vocho67 napsal "Ty tmavě zelené, co máš ověřené, ani v obchodech už nekoupíš. Proč asi?"
Reagovat
04.05.13 22:09
Miroslav
návštěvník
dle mě spíše naopak
Reagovat
04.05.13 22:01
Petr
návštěvník
Ty tmavě zelené jsou náročnější na pěstování?
Reagovat
04.05.13 21:33
Miroslav
návštěvník
zatím musím říci, že u tmavě zelených odrůd se zralost určuje nejlépe-spodek co leží na zemi vždy zežloutne, pak je meloun dobře zralý :) to u pruhovaných tohle tak jasné není
Reagovat
04.05.13 17:41
vocho67
návštěvník
Teda, ty nám tu dáváš! Jaká pošetilost? Je to koníček, radost z pěstování. Vyzkoušej pruhované nebo žluté odrůdy. Ty tmavě zelené, co máš ověřené, ani v obchodech už nekoupíš. Proč asi?
Reagovat
04.05.13 17:37

© 2018 Václav Kozák (O autorovi)